Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ing. Jaroslav Grulich -  Českobrodský zpravodaj 2/1980

             Městu Českému Brodu tehdy nejbližší ves Liblice mívala tvrz a dvůr. Liblice byly statkem zprvu pražských biskupů, od doby Arnošta z Pardubic, který tu přebýval v r. 1344, patřily pražským arcibiskupům, v jejichž držení jako středisko hospodářství zůstaly do r. 1421. Kdo Liblice bezprostředně po r. 1421 vlastnil, není známo. Uprostřed 15. století se dostaly do světských rukou a držel je Jan Sádlo ze Smilkova.

            Král Jiří Poděbradský zapsal Liblice v r. 1461 v držení Janu Pardusovi z Vrátkova, spolu s Janem z Trojanovic a Šimonem ze Strážnice. Po smrti  Jana Parduse z Vrátkova oba uvedení spoluvlastníci postoupili Liblice v roce 1472 vladykovi Janovi ze Strážnice, jenž je držel ještě v r. 1496, maje častá jednání se sousedy. Po něm následovala sestra Anna, která svá práva  převedla v r. 1507 na bratry Zikmunda a Petra Pašinků z Trojanovic. Ti pak prodali Liblice ještě téhož roku bratřím Václavovi a Janovi Bradáčům z Toušeně. Tito měli kromě toho ves Zelence a když se r. 1508 dělili, dostal Jan obec Zelence a Václav získal Liblice. Ten zde v r. 1510 založil nový rybník. V té době stávala zde již tvrz. Po Václavově smrti, když nebyli přímí dědicové, převzala v r. 1523 Anna Bradáčová sama Liblice, jako dcera jeho bratra Jana.

             Jejím sňatkem v r. 1527 a Jiřím Vachtlem z Pentanova měly přejíti Liblice po její smrti na něho jako jediného držitele. V r. 1530 mu král Ferdinand I. na nich připsal sto kop.  V r. 1541 prodali manžele Vachtlovi zboží Liblické Janovi Vrbčanskému z Velišova, který po převzetí statku, ale neplatil a vznikly z toho soudy. Mezitím Jiří Vachtl zemřel a Anna Vachtlová jsouc opět poručnicí, uvázala se proto znovu v r. 1543 v držení Liblic. Její starší synové Zdeněk a Jáchym obdrželi Liblice a mladší synové Jan Jiří a Mikuláš zdědili Smrkovice. Ze starších bratrů Jáchym vlastnil později Liblice sám a na čas je zastavil Jiřímu Staršímu Otovi z Losu. V r. 1570 se pokusil tento Jiří vyplatit Liblice, ale k jednání odloženému z r. 1570 do r. 1573 nedošlo, protože Jiří starší Ota z Losu zemřel. Tedy v roce 1576 byli obesláni k jednání bratři Václav a Adam Otové spolu se strýcem Janem, ale nežli došlo ke slyšení pře, Jáchym Vachtl Liblice vyplatil a převedl na sebe. Tehdy bylo opakováno obeslání na něho ještě toho roku. Kromě toho prodala královská komora zboží Liblické dědičně velmoži Jaroslavovi se Smiřic r. 1576, ale zůstala mu čekat, až se jich prokurátor dosoudí.Avšak nežli přišlo ke slyšení pře, postoupil Jáchym Vachtl své právo zápisné svému zeti Petru Šturmovi z Hyršfeldu v r. 1579. Šturm ještě v r. 1580 přikoupil nějaká role a držel Liblice až do r. 1583, kdy je prodal obci města Českého Brodu. Toho roku koupili Brodští také i nápravnický dvůr Liblický, který měl dosud Jaroslav Smiřický. Tvrz Liblická byla v držení Brodských až do nešťastného roku 1623. Tu jim v pobělohorských konfiskacích byly všechny statky vzaty a vesměs „prodány“ Karlovi z Liechtensteinu. Liblice zůstaly pak příslušenstvím zámku v Kostelci nad Čer. lesy. Ještě r. 1677 stálo ve dvoře u vrat stavení, kde bývala tvrz obsahující síň, dva sklepy, zděnou kuchyni, klenutou světnici a nad tím špejchar, krovem náležitě přikrytý.

             Liechtensteinové zřídili v r. 1838 v Liblicích cukrovar (dle původu druhý český cukrovar), který byl v činností až do r. 1892. Téhož roku  koupili pak českobrodský cukrovar od Akciového podniku, který jej založil v roce 1868. Z objektů v Liblicích byly zřízeny hospodářské budovy a byty pro zaměstnance českobroského cukrovaru. Později Liechtensteinové českobrodský cukrovar i s objekty v Liblicích prodali v r. 1910 Společnosti Pečecké rafinerie cukru.

 

            Příhodnou polohu Liblice vzhledem na vysoký stav spodních vod a tím příznivý efekt nutné uzemnění, využila Státní poštovní správa RČS ke zřízení celostátní rozhlasové stanice, tehdy největší v republice o výkonu 120 KW. Zkušební vysílání bylo zahájeno v r. 1928 a od 27. října 1931 byla tato stanice uvedena do trvalého provozu. Elektrický proud jí dodával  tehdejší Elektrárenských svaz středolabských okresů v Kolíně z centrál v Kolíně, Poděbradech a Nymburce. Zavěšené antény nesly dva anténní stožáry věžového typu, dodnes stojící, vysoké 150 m, které dodaly Železárny ve Vítkovicích *. Od r. 1936 byl v činností třetí samostatný anténní stožár, typu čtyřbokého jehlanu dvojitého, situovaný při státní silnici u Kleček, vysoký 273 m, pro výkon 300 KW. Tento stožár byl 17. října 1974 odstřelením stržen a byly zbudovány poblíže dva anténní stožáry hranolové, 355 m vysoké, pro nový podstatně vyšší dnešní vysílací výkon 1 500 KW. Toto vysílání ve středovlnném pásmu bylo uvedeno do trvalého provozu 28. prosince 1976.

*  11. srpna 2004 byly věže odstřeleny a středisko zlikvidováno

            Bývalý panský dvůr** v Liblicích zakoupilo v r. 1920 ministerstvo zemědělství a zřídilo zde Výzkumnou stanici, která v r. 1949 jak Šlechtitelská stanice byla přičleněna k Čsl. státní statkům. Od r. 1959 byl dvůr převzat pro Školní statek Střední zemědělské technické školy v Liblicích. Předchůdcem této školy byla Rolnická škola a sní spojené odborné školy hospodářské s internátem. Tento výstavný objekt škol pochází z r. 1926 a k jeho vybudování přispěl svým darem v částce v tehdejších Kč 200 000,- Josef Zounek z Mrzek který také daroval Kč 100 000,- na stavbu Podlipanského muzea.

** budovy bývalého panského dvora byly po roce 2000 zbourány a pozemek rozprodán na několik parcel pro stavbu rodinných domů

            Liblice, předtím samostatná obec, stala se od r. 1964 součástí města Českého Brodu.

             Pokud jde o pojmenování Liblic, uvádí Aug. Sedláček v díle : „Úplný místopisný slovník království českého“ z r. 1897, že původní staročeský název této obce byl Ljublici. Vznik obce se udává mezi lety 1283 – 1289

 

Zuzana Miškovská – Českobrodský zpravodaj 2/1989

Osudy Liblic byly odedávna spojeny s osudy Českého Brodu. Nejprve spolu s Brodem byly součástí biskupských, později arcibiskupských statků, koncem 16. století se dokonce staly majetkem města Českého Brodu a dnes jsou jeho součástí. V letošním roce uplyne 700 let od první zachované písemné zmínky o Liblicích z roku 1289.

            První písemná zmínka však neznamená vznik nebo založení vesnice. Archeologické nálezy ukazují na osídlení této lokality již v mladší době kamenné, ve 4. tisíciletí př. n. l. Příhodná poloha na trase významné obchodní tepny vedla k trvalému osídlení. Období po smrti Přemysla Otakara II. Můžeme charakterizovat jako období neustálých politických poměrů. Odpor proti braniborské okupaci zpočátku sjednotil zájmy české šlechty, která usilovala o obnovení královské moci v zemi. Na druhé straně se šlechta chopila iniciativy, aby získala pod svůj vliv instituce, které byly původně královskými – zemský sněm a zemský soud. V čele skupiny, která trvala na obnovení královské moci stál biskup Tobiáš z Bechyně, který měl své statky v okolí nynějšího Českého Brodu, k nímž patřily i Liblice. Proti této skupině vystupovali stoupenci Záviše z Falkenštejna, kteří plenili biskupské statky. V roce 1289 si biskup Tobiáš z Bechyně stěžuje králi Václavovi II., že byly zpustošeny jeho statky a mezi nimi i Liblice a Brod, tehdy Biskupský. Teprve v roce 1418 se dostali Liblice do světských rukou. Arcibiskup Konrád z Vechty zastavil dvůr v Liblicích Janovi Smržovi (Sekretáři) z Kostelce nad Černými lesy.

            Ten však padl v bitvě pod Vyšehradem r. 1420 a od té doby o dalších majitelích a osudech vsi nic nevíme. Teprve od roku 1461 můžeme sledovat nepřetržitě její majitele.

            V roce 1461 se dostávají Liblice do držení Janovi Pardusovi z Vrátkova, Janovi z Trojanovic a Šimonovi ze Strážnice majestátem krále Jiřího. V roce 1472 se stává jediným majitelem Jan ze Strážnice. Z doby jeho vlastnictví je doložena zpráva o vybudování rybníka v r. 1496. V roce 1507 přecházejí práva na ves Liblice na Zikmunda a Petra z Trojanovic, kteří krátce na to postupují držbu na bratry Jana Bradáče a Václava Bradáče z Toušeně. Podle smlouvy z r. 1508 přecházejí Liblice na Václava Bradáče z Toušeně, který v roce 1510 buduje další rybník. V nadcházejících letech se stala majitelkou neteř Václava Bradáče, dcera Jana Bradáče, Anna, která v roce 1527 postupuje svému manželovi Jiříkovi Vaculovi z Panterova po své smrti Liblice. Po něm drží Liblice Jáchym Vachtl z Panterova, dále jeho syn Jan Vachtl z Panterova, který r. 1579 postoupil Liblice svému zeti Petrovi Šturmovi z Hyršfeldu. V roce 1583 tentýž prodává Liblice obci města Českého Brodu pro potřeby českobrodského špitálu. Na oplátku obdržel kromě peněz i dva dvory v Kounicích, které náležely záduší českobrodského kostela.

            Opis trhové smlouvy se zachoval v městské knize, tzv. Kopiáři z let 1550 – 1887. Ta část, která zachycuje popis prodávaného majetku, je pro zajímavost zde uvedena.

            „… tvrz a ves Liblice, při tej tvrzi dvůr se vším k tomu příslušenstvím; s dědinami ornými i neornými, s osetými i neosetými, s lukami, s pastvištěm, s mlejnem i se vším nádobím k němu přináležející, což v něm i při něm jest, se zahradami, porostlinami, s břehy, vrbinami, s rybníky velkými i malými, se sádkami, s haltýři i se dnem a s rybami, což v nich jest; též s dvorem, kterýž jest od pana Matěje Brodského z Větčína, Jeho milosti císařské pana rychtáře v Brodu Českém a též roli, kterou jest od Jana Machánka, souseda města Brodu Českého, koupil i s dvory kmetcími*, s krčmou, s platem podle register purkrechtních**, v tej vsi s lidmi poddanými, osedlými i neosedlými, i z těch gruntův zběhlými, i s těmi dvory kmetcími v tej vsi na něho odúmrtí*** i jinak připadlými, i také s tím, což by jemu na týchž dvořích i na jiných v též vsi Liblicích peněz gruntovních nebo purkrechtních aneb odúmrtí na něho připadlých bráti náleželo, …“ To vše prodal městu za 15 000 kop grošů míšenských a za dva kmetcí dvory v Kounicích.

            Město se však z nově nabytého majetku netěšilo dlouho. V roce 1623 byly městu za účast v protihabsburském odboji všechny statky konfiskovány a prodány Karlu knížeti z Liechtensteina, který je i liblicemi připojil k zakoupenému černokosteleckému panství

* kmetcí dvůr – poddanský (selský) dvůr

** registra purkrechtní – soupis poddaných statků (gruntů)

*** odúmrť – majetek zanechaný bez dědiců

 

Zuzana Miškovská – Českobrodský zpravodaj 4/1989

30. letá válka ničivě zasáhla blízké okolí Liblic i samotné Liblice nesly následky. Český Brod postihl v roce 1628 ničivý požár, v roce 1639 město vydrancovalo a opět vypálilo švédské vojsko. Z těchto pohrom se Český Brod vzpamatovával až do přelomu 17. a 18. století, kdy se život ve městě dostával do normálních kolejí.

            Po skončení 30. leté války v polovině 17. století hospodařil v Liblicích jediný sedlák Jiří Zárybnický na 72 stryších půdy (přibližně 21 ha), vlastnil dva potahy, 2 krávy a 3 jalovice. Ostatní selské grunty – Nezavdalovský, Klemperovský, Zikmundovský – byly rozbořené a pusté, rovněž tak grunty chalupnické – Buchoslavovský, Čapkovský a Doskočilovský. Celkem bylo pustých 229 strychů (přibližně 69 ha) půdy. Válkou utrpěl pravděpodobně také liblický mlýn, který však z dostatku mlýnů v okolí nebyl obnoven. Při něm stávala jirchářská valcha, kterou si pronajímal jirchář z Českého Brodu. Mlýn byl poháněn vodou ze struhy tekoucí z Českého Brodu.

            V roce 1677 byly již opuštěné grunty opět osazeny a k Jiříkovi  Zárybnickému přibyli B.Jambora, Š, Světický, M. Misar, J. Povolný, M. Svoboda a J. Lepšík. Všichni museli robotovat na knížecích polích. Čtyři sedláci museli tři dny v týdnu dávat potah a jednoho pěšího robotníka po celý týden, chalupníci – byli tři – museli robotovat celý týden při mlácení obilí i jiných pracech.

            Tento přesný popis gruntů a povinností poddaných je znám díky zachovanému urbáři Černokostelečkého panství z r. 1677. V té době náležela ves správně k přistoupimské rychtě  a do Přistoupimi byla také přifařena ke kostelu sv. Václava.

            Knížeti patřil v Liblicích dvůr, který byl dosti rozlehlý. Jeho součásti byla i někdejší liblická tvrz, z níž se ještě v polovině 17. století využívala kuchyň s pecí, sklepy, špýchar a chlévy. V celém dvoře se využívalo kromě obytných prostor celkem sedm chlévů, čtyři maštale, dvě stodoly. Střechy budov byly pokryty došky a šindeli. Obyvatelé užívali jednu roubenou studnu s rumpálem. Ve dvoře stál ještě zrušený ovčín se studnou, štěpnice, uprostřed dvora byla louže pro pernatou drůbež. Celý dvůr byl obehnán zčásti pleteným plotem a z části omítnutou zdí krytou šindelem.

            Ve dvoře se chovalo patnáct tažných volů, dvacet krav, jeden býk, dvacet dva jalovic, pět sviní, jeden kanec, pět krůt a jeden krocan, osm husí a jeden husák, pět kachen a jeden kačer, deset slepic a dva kohouti. Na chod dvora dohlížel šafář se šafářkou, kteří měli k ruce šest pacholků, tři děvečky, dva lidi ke skotu a sviním a jednoho řezáče.

            Kromě uvedených gruntů a dvora stál v Liblicích pod hrází Nouzova (dříve Nouzovec) mlýn zvaný „Nouzovec“, který byl v roce 1677 nově vystavěn a zařízen na mletí mouky a drcení krup nebo jahel. Měl dvojí moučné složení a tři stoupy (drtidla). V polovině 17. století byly Liblice obklopeny soustavou rybníků, kterým se říkalo : Lacina, Starý rybník, Okřínek, Nouzovec, Chodotín, V pastviších, Rákosnatý a Netřeba. Na sever od vsi byla zřízena bažantnice.

            Liblice se od poloviny 17. století nijak výrazně nerozrostly. Ještě v roce 1788 je zaznamenáno sedm popisných čísel, což počtem odpovídá množství statků ve vsi. Vedle nich tu stál dvůr, mlýn „Nouzovec“ a usedlost „Chodotín“, později zvaná „Tůmov“ podle Josefa Tůmy z Kostelce n.Č.l., který se tu usadil v roce 1804. K významnému počinu došlo v roce 1838, kdy zde kníže Liechtenstein postavil cukrovar (v místech dnešních skladů Jednoty). K roku 1843 je v Liblicích zaznamenáno 13 domů a 123 obyvatel.

 

Dr. Karel Bednařík – Okres Český Brod

Nástin dějin Českobrodska :

            Českobrodský okres byl osídlen již od pravěku, jak nám dokládají četné archeologické nálezy od doby kamenné až k prvním Slovanům. V 8. století vznikají dvě důležitá hradiště poměrně blízko u sebe – Klučov a Přistoupim. V té době byly totiž Čechy rozděleny na kmenová knížectví, při čemž dnešní Českobrodsko patřilo ke Zlicku. Hranici mezi oběma kmeny, zlickým a českým, tvořily, jak se domníváme, hluboké pomezní hvozdy. Se strany zlické se hvozd počínal asi u střední Šembery a táhl se na šíř nejméně na dvě hodiny cesty až ke Škvorci a k Říčanům.

            Ves Liblice se stala středem církevního statku, který spravoval biskupský purkrabí. Správa tohoto statku byla později přenesena do Brodu, kterému se začalo říkat Biskupův.

            Roku 1623 byly městu konfiskací pobrány všechny jeho statky : vesnice Krupá, Liblice, Nová Ves, Přistoupim, Tismice, Štolmíř, Vrátkov, části vesnic : Kounice, Kšely, Pečky, v Brodě dvůr Vosáhlovský, vedle toho ještě 4 mlýny, 4 dvory, 3 ovčíny, 24 rybníky a lesy.

            První založený cukrovar na Českobrodsku byl v Liblicích roku 1838.

            České osazenstvo zachránilo dne 8. května 1945 liblickou vysílačku před zničením. V její blízkosti došlo téhož dne odpoledne k přestřelce, při které bylo zastřeleno 17 Čechů a v Úvalech 3 rukojmí. 

Správní vývoj okresu – Politická správa :

           Pozemkové vrchnosti až do nového správního rozdělení Čech r. 1850 byly tyto :

  1. magistrát královského města Českého Brodu
  2. vrchnostenské úřady :

a)      Brandýs n. L. (pro vesnice z nynějšího správního okresu : Přerov n. L., Semice, Starý Vestec, Třebestovice, Velenka)

b)      Komorní Hrádek (Hradové Střimelice, Vlkančice)

c)      Kounice (Kounice, Bříství, Černíky, Horolany, Chrást, Kozovazy, Mochov, Tlustovousy, Vykáň, Vyšehořovice)

d)      Kostelec n. Č. l. (Kostelec, Brník, Bylany, Černé Voděrady, Dobré Pole, Doubravčice, Hořany, Hřiby, Chotýš, Chrášťany, Jevany, Klučov, Konojedy, Kostelní Střimelice, Kožojedy, Krupá, část Krymlova, Kšely, Liblice, Lipany, Lstiboř, Masojedy, Mělník, Mrzky, Nová Ves, Nučice, Oleška, Oplany, Poříčany, Prusice, Nehvozdí, Přistoupim, Slamníky, Stříbrná Skalice, Svatbín (dříve Svrabov), Štíhlíce, Štolmíř, Tismice, Tuchoraz, Vitice, Vrátkov, Výžerky, Vyžlovka, Žhery)

e)      Radim (Tatce)

f)       Škvorec(Škvorec, Břežany, Dobročovice, Hradešín, Květnice, Limuzy, Přišimasy, Rostoklaty, Třebohostice, Telaty, Úvaly, Zlatá)

g)      Zásmuky (část vesnice Krumlov)

          K soudu v Českém Brodě patřily tyto obce : Český Brod, Břežany, Bříství, Bylany, Černíky,Dobročovice (osada Květnice), Doubek, Doubravčice (osada Masojedy), Horoušany, Hořany, Hradešín, Chrášťany, Klučov, Kounice (Manderšajd), Kšely, Liblice, Limuzy, Lipany, Lstiboř, Mochov (osada Kozovazy), Nová Ves, Poříčany, Nehvozdí, Přerov n. L., Přišimasy, Přistoupim, Rostoklaty, Sedlčánky, Semice, Starý Vestec, Skramníky, Sluštice, Škvorec, Štolmíř, Tismice (osady Mrzky a Vrátkov), Tlustovousy, Třebestovice, Tuklaty, Tuchoraz, Úvaly, Velenka, Vitice (Hřiby), Vykáň, Vyšehořovice, Žhery.

Listiny a listy – Listiny na obecní statky – Liblice :

1461, 20.květen, Praha

            Majestát krále Jiřího, podle kterého dána pro dluh 1200 kop gr. č. do zástavy tvrz a ves Liblice Janovi Pardusovi z Vrátkova, Janovi z Trojanovic a Šimonovi ze Strážnice

1472, 7. listopad

            List dobré vůle, podle kterého Jan z Trojanovic a na Pasině-vsi a Šimon ze Strážnice a na Štítarech postupují majestát krále Jiřího a tím i držbu vesnice a tvrze Liblice Janovi ze Strážnice

1481, 5. červen, Praha

            Majestát krále Vladislava, kterým postupuje výplatu vsi a tvrze liblické Mikulášovi z Landštejna

1481, 28.červenec

            List dobré vůle Mikuláše z Landštejna, kterým postupuje majestát krále Vladislava a práva z něho vyplývající Janovi ze Strážnice

1496, 21. březen, Český Brod

            Vysvědčení Brodských Janovi ze Strážnice o náklad na stavbu rybníka u Liblic

1507, 1. září

            List dobré vůle Anny, sestry Jana ze Strážnice, kterým postupuje všechny předcházející listiny  a práva s tím spojená ohledně držení vsi tvrze Liblic bratřím Zikmundovi a Petrovi z Trojanovic

1507, 23. květen, Budín

            Majestát krále Vladislava, kterým připisuje k dosavadní výplatě 1200 kop gr. č. dalších 100 kop gr. č. za opravu liblické tvrze

1507, 27. květen

            List dobré vůle Zikmunda a Petra z Trojanovic o postoupení držby Liblic Václavovi a Janovi  Bradáčovi z Toušeně

1508, 28. září

            Smlouva o rozdělení majetku mezi bratry Václavem a Janem Bradáčem z Toušeně, přičemž Václav převzal Liblice

1510, 8. únor

            List dobré vůle Zikmunda a Petra z Trojanovic Václavovi Bradáčovi z Toušeně na 100 kop gr.č. připsaných k výplatě na Liblice králem Vladislavem

1510, 25. září, Český Brod

            Vysvědčení Brodských Václavovi Bradáčovi z Toušeně na náklad stavby rybníka u Liblic

1523, 15. březen, Praha

            Majestát krále Ludvíka, který promíjí léta Anně, dceři Jana Bradáče z Toušeně

1527, 14. leden

            List dobré vůle Anny z Toušeně manželovi Jiříkovi Wachlovi z Panterova, kterému postupuje po své smrti držení Liblic

1529, 31. květen, Linec

            Majestát krále Ferdinanda Anně z Toušeně a na Liblicích, dovolující ji libovolně nakládati pro případ smrti se svým majetkem

1530, 7. duben, Praha

            Majestát krále Ferdinanda, kterým připisuje Jiříkovi Vaculovi z Panterova k výplatě vsi Liblic dalších 200 kop gr. č.

1578, 16. září, Praha

 Výpis z register komorního soudu z rozepře mezi císařským prokurátorem a Joachymem Vachtlem o liblické zboží. Joachym spor vyhrál a podle rozsudku ze dne 2. 9. 1578 nemá být rušen ve svém právu od nikoho, kromě arcibiskupa, který by ves mohl vyplatit podle předložených listin

1579, 27. leden, Praha

   Výpis z desk zemských o sněmovním usnesení z r. 1549 o tom, že arcibiskup pražský se nemá „dotýkati světských věcí a přestati pouze na tom, co mu bude vyplaceno z královské komory“

1579, 27. leden, Praha

    Výpis listiny z desk zemských z 1.1. 1562, kterou Ferdinand I. Stanoví roční příjem pražskému arcibiskupovi 3000 kop gr. č. z dědičného posudného

1579, 11. březen

    List dobré vůle Jana Vachtla z Pantenova svému zeti Petrovi Šturmovi z Hyršfeldu na dvůr a ves Liblice (pozn. Jan Vachtl byl synem Joachyma)

1579, 10. prosinec, Kouřim

    Přátelská smlouva mezi Matějem Brodským z Většinová a postoupení  svobodného dvora Milošovského Petrovi Šturmovi z Hyršfeldu

1583, 1. červenec

 Trhovní smlouva mezi Petrem Šturmem z Hyršfeldu a obcí města Českého Brodu, která koupila v Liblicích: tvrz, ves, dvůr, mlýn, rybníky, kmetcí dvory, krčmu s příslušenstvím, dále svobodný dvůr Milošovský a dědiny Bartákovské

1583, 8. červenec

 List dobré vůle na ves a tvrz Liblice od Petra Šturma z Hyršfeldu, kterým postupuje listiny a držbu obci města Českého Brodu

1583, 8. červenec

 List dobré vůle Petra Šturma z Hyršfeldu, kterým postupuje listiny a držbu dědiny Bartákovských obci města Českého Brodu

1582, 22. červenec, Klučov

  Trhová smlouva o úpravnický dvůr v Liblicích mezi Jaroslavem Smiřickým a Martinem Nápravníkem z Českého Brodu

1583, 16. srpen

            Trhová smlouva o nápravnický dvůr ve vsi Liblicích mezi Jaroslavem Smiřickým  ze Smiřic a obcí města Českého Brodu

 

Liblice

            Ves Liblice byla statkem pražského biskupství, později arcibiskupství až do r. 1421. Kdo se jich potom ujal není známo. Král Jiří je připsal v r. 1461 Janovi Pardusovi z Vrátkova, Janovi z Trojanovic a Šimonovi ze Strážnice. Tyto díly byly různě postupovány a děděny. Zboží liblické bylo začátkem 16. stol. Značně zvelebeno vystavěním četných rybníků. V r. 1583 je koupila obec města Českého Brodu od Petra Šturma z Hyršfeldu a nápravnický dvůr od Jaroslava Smiřického. Statek a bývalá tvrz byly v držení brodských až do r. 1623,kdy byly prodány za nepatrný obnos Karlu Liechtensteinovi. Podle urbáře kosteleckého z r. 1677 byla tvrz již rozpadlá a později byla přestavěna v sýpku.

            V roce 1838 postavil Liechtenstein cukrovar, který byl v provozu až do r. 1892. V liblickém cukrovaru byly později zřízeny hospodářské budovy a byty pro zaměstnance českobrodského cukrovaru, který v r. 1892 koupil Liechtenstein.

            Liblice patřily k farnímu úřadu v Přistoupimi.